Ódin (Óðinn, Woden, Wotan, Woðanaz)

Nejvyšší a nejmocnější bůh panteonu. Je opředen mnoha záhadami a je nejkomplexnější ze všech bohů. V literatuře se dochovalo více než sto padesát dalších jmen, kterými byl nazýván a které poukazují na různé aspekty Ódinovy povahy. Nejznámějšími jsou Yggr (Děsivý), Grímni (Maskovaný), Sigfadhir (Otec vítězství), Valfadhir (Otec padlých), Hár (Vysoký), Alfadhir (Všeotec), Hárbardhr (Šedobradý) a Hroptr (Rozzlobený). Původně byl znám jako bůh poezie, magie a smrti. Později se stal otcem padlých a bohem války a vytlačil Týra z pozice vládce bohů. Určuje, která strana vyhraje válku a vybírá si padlé bojovníky, kteří se budou ve Valhalle připravovat na závěrečný boj se silami chaosu.

Nade vše ostatní je bohem moudrosti plynoucí z neustálé aktivity. Dochované příběhy líčí jeho neustálé hledání vědomostí. Oběsil se na stromu světa proklán vlastním kopím, aby po devíti dnech objevil runy a obětoval jedno oko, aby se napil z Mímiho studnice paměti. Ze svého trůnu Hlidskjálfu může vidět vše co se děje v Devíti světech, ale raději jimi sám cestuje v přestrojení. Také je bohem ústního projevu, poezie a psaní run.

Ódin je vůdcem Divokého honu, kdy v období od Zimních nocí po Ostaru, zejména během dvanácti nocí Yule, vede zástup mrtvých skrze bouře za smečkou strašlivých černých psů s červenýma očima. Být venku v tomto období znamenalo riskovat šílenství či smrt. To je Ódin ve své nejstarší a nejděsivější podobě pána nad smrtí, v aspektu, který je jen málokdo připraven poznat.

Ódin je syn obrů Bora a Bestly. Společně se svými bratry Vé (Lódurem) a Vilim (Hoenirem) stvořil svět a také prvního muže a ženu, Aska a Emblu. Je také otcem mnoha dalších bohů. Jeho manželkou je Frigg a spolu jsou rodiči Baldera, Höda a Hermoda. Nejstarší Ódinův syn je Thór, kterého porodila obryně Jörd (nebo Fjörgyn). S další obryní Grídou má syna Vídara. Rind, dcera krále Billinga, mu porodila syna Váliho. Mnoho vládnoucích rodů včetně britského královského domu z něj odvozuje svůj původ.

Ódinovým symbolem je valknut (uzel padlých), tři propletené trojúhelníky, které symbolicky svazují dohromady všech devět světů. Ve vikingské době byl Ódin patronem berserků, zuřivých válečníků, kteří při boji upadali do stavu extatického šílenství. Dnes je vzýván spíše pro svůj aspekt boha poezie a inspirace, který může přinést inspiraci při psaní poezie, prózy či odborné literatury nebo pomoci s argumentací při mluvených projevech. Obě Eddy popisují jeho cestu za obryní Gunnlod v podobě hada, aby se mohl nepozorovaně napít ze tří kotlů s medovinou poezie.

Následování Ódina je v mnoha směrech nebezpečné. Ačkoli může poskytnout skvělé dary, jejich cena je vysoká. Lidé se jej dříve také spíše báli a měli před ním respekt, než že by jej milovali. Často je pokládán za nedůvěryhodného, občas porušuje přísahy a je znám pro zasívání neshod mezi lidmi a podněcování bratrovražedných sporů. Obzvláště ve vikingské době nechával zemřít své vybrané bojovníky. Ti ale zcela jistě končili ve Valhalle, kde se připravovali na Ragnarök.

Ódin se často objevuje v podobě jednookého starého muže s šedivým vousem oděný do tmavomodrého pláště s kápí. Často ale mění podobu, objevuje se jako vlk, orel nebo had. Nosí kopí Gungni vyrobené syny trpaslíka Ivaldiho. Doprovází jej dva havrani Huginn (myšlenka) a Munnin (vzpomínka), kteří létají po světech a každý večer se vrací s novinkami. Ódin má také dva vlky, Geriho a Frekiho, jejichž obě jména znamenají Nenasytný. Je po něm pojmenovaná středa (anglicky Wednesday).