Runové básně

Runové básně jsou pozdním pozůstatkem runové tradice dochované ve středověkých rukopisech, nicméně obsahují mnoho klíčových informací. Existují nejméně tři hlavní runové básně - Staroanglická, Staroislandská a Norská. Jsou pojmenovány podle jazyků, v nichž byly napsány. Ve všech třech básních je vždy jedna sloka určená každé runě. Staroanglická báseň má slok více, protože odpovídá runám Anglosaského futhorku. Sloky Staroislandské a Norské básně naproti tomu odpovídají zase Mladšímu futharku. Jistě existovala i runová báseň pro Starší futhark, ta se ale bohužel nedochovala.

Runové básně jsou pro pochopení run neobyčejně důležité. Obsahují mnoho významových vrstev a mají podobný účel jako koány zen budhistické tradice. Nad těmito poetickými formami je nutné meditovat, abychom odhalili jejich skrytý význam. To platí zvláště pro Staronorskou runovou báseň, v níž druhá sloka každé runy, ačkoli obsahově nesouvisí s první, je jejím jiným aspektem. Sloky Staroislandské básně také na konci obsahují shrnutí, které nám pomáhá pochopit celkový význam.

Na následujících stránkách najdete můj pokus o překlad do češtiny.