Hamðismál - Píseň o Hamdim

1
Za dávných časů,
když červánky vzešly,
vzklíčilo smutné
ze země símě.
Za rosného rána
rozkvétá bolest,
starost svírá
lidská srdce.

2
Dnes to nebylo,
ani včera

3
“Svanhildu světlou,
vaši sestru,
Jörmunrekk král
usmýkal koňmi,
bělouši, vraníky,
na vojenské cestě,
grošáky divými,
gótskými oři.

4
Z moci jste byli
zatlačeni ……
…………….
poslední jste větve
mého rodu.

5
Opuštěná jsem
jak osika v lese,
bez příbuzných
jak bez větví bor,
zloupena o radost
jak o listí strom,
když vichr se přižene
v parný den.

6
(Nejste však do rodu
Gunnarova,
nemáte Högniho
hrdinnou mysl.
Po pomstě byste
za sestru prahli,
kdybyste měli
srdce mých bratří,
hněvnou povahu
hunských králů.”)
7
Tu pravil Hamdi,
hrdinný kníže:
“Méně jsi, myslím,
chválila Högniho,
když vzbudili Sigurda
z jeho spánku.
Na loži sedělas
a vrazi se smáli.

8
Polštáře tvoje
sněhobílé
zbroceny byly
rudou krví.
Skonal Sigurd.
Smutná ses skláněla
nad vládcem, mrtvým
z vůle Gunnarovy.

9
Atla chtělas zdrtit
ubitím Erpa
a Eitlovou smrtí.
Sama však trpělas.
Ostrého meče
by se užívat mělo
k zničení druhých,
ne k vlastní zhoubě.”

10
Tu pravi1 Sörli,
rozvážný syn:
“Nemíním s matkou se
měřit v hádce.
Všechno však, zdá se,
jste neřekli dosud.
Co žádáš, Gudrúno,
by k žalu ti nebylo?

11
Bratry oplakávej
a bědné syny,
blízké příbuzné,
jež vehnalas v boj.
Nás též budeš
obou želet,
až v cizí zemi
zbraní padnem.”

12
Vyjeli ze dvora
plní zloby,
přes zrosené kopce
klusali mládci
na vraných koních
vraždu pomstít.

13
Setkali se
na cestě reci:
“Čím bys, nebohý,
nám pomoci mohl?”

14
Nevlastní bratr
bratrům pravil,
že v nouzi je podpoří
jak noha nohu.

Hamdi:
“Jak noha může
podpořit nohu,
jak jedna pěst pomoci
druhé pěsti?”

15
15 Po těchto slovech
pravil Erp k sobě,
hrdina, hraje si
v sedle s hřebcem:
“Zbytečné je ukazovat
zbabělým cestu.”

Tu zmetkem nazvali
zdatného reka.

16
Z pochvy tasili
břitkou zbraň,
ostří ocele,
obryni k radosti.
Oslabili se
o třetinu,
když mladého reka
ubili mečem.

17
Pláště přehodili
přes ramena,
meče si připjali
kolem pasu,
v nádherném odění
odjížděli.

18
Stočili koně
na zhoubnou stezku,
sestřence spatřili
se stromu viset,
houpat se s větve
v chladném větru.
Havrani kolem
hladoví krákali.
Nevábilo místo
k odpočinku.

19
Hluk byl v síni,
pili hrdinové,
neslyšela družina
dusot koní,
až strážce z hradby
zatroubil v roh.

20
Spěchali říci
Jörmunrekku,
že spatřeni byli
s přilbami muži.
“Radu dejte,
rekové přišli.
Mocným mužům jste
sestru usmýkali”

21
Zasmál se Jöjrmunrekk,
přes vous si přejel,
vínem se rozjařil
k vlastní zhoubě.
Pohodil kšticí,
pohlédl na štít,
pozlacený třímal
pohár v ruce.

22
Jörrmunrekk:
“Šťasten bych byl,
kdybych s štítem v ruce
spatřil zde v síni
Hamda a Sörla.
Oba bych spoutal
strunami luku,
Gjúkovy potomky
bych pověsil na strom.”

23
Hamdi:
…………..

24
Tu děla slavná,
nad hrdiny stojíc,
útloprstá kněžna
ke knížeti:
“Slibují honosně,
co splnit nemohou.
Což mohou dva muži
deset set Gótů
spoutat a pobít
v hradní síni?”

25
Povstal boj v domě,
poháry padaly.
V krvi, jež proudila
z prsou Gótů,
leželi bojovní
bohatýři.

26
Tu pravil Hamdi,
hrdinný rek:
“Přál sis, Jörmunrekku,
příchodu nás,
pokrevných bratří,
do svého hradu.
Teď nohy své vidíš
……………
……………
i ruce své
vhozeny, králi,
v horkou výheň.”

27
Tu vzkřikl bohatýr
z božského rodu,
v mohutné, brnění
jak medvěd zařval:
“Kamením na ně,
když kopí jim neškodí,
ni ostří meče,
Jónakrovým synům.”

28
Tu pravil Sörli,
rozvážný rek:
“Zle učinils, bratře,
kdyžs ústa otevřel.
Přečasto z nich již
prišly zlé rady.
Odvahu bys mněl;
kéž bys měl moudrost!
Vítězství nezíská,
komu vtip chybí.

29
Byl by už bez hlavy,
kdyby žil Erp,
bratr náš mladý,
jehož jsme ubili,
nadějného reka,
na popud norny
a tak porušili
posvátný mír.”

30
Hamdi:
“Nesluší se nám
následovat vlky
a vzájemně si
vyčítat vinu,
jak psi noren
v pustém poli
na sebe v neštěstí štěkat.

31
Dobře jsme si vedli.
Jak orli na větvi
stojíme vítězně
nad padlými Góty.
Cti jsme si dobyli,
i když dnes zemřem.
Večera se nedočkáš,
nechce-li norna.”

32
Sörli tam padl
v průčelí síně
a Hamdi před hradbou
složil hlavu.

Tato píseň se nazývá Starou písní o Hamdim.