Lokasenna – Lokiho pře

Ægi, ktarý se jmenoval též Gymi, připravil pro bohy pivo, když dostal onen veliký kotel, jak o tom vypravuje předešlá píseň. Na hostinu přišel Ódin a jeho žena Frigg. Tór nepřišel, poněvadž byl ve východním kraji. Byla tam však Tórova žena Sif, dále Bragi a jeho žena Idun a Týr, který měl jen jednu ruku, protože druhou mu ukousl vlk Fenri, když byl spoután. Přišel též Njörd a jeho žena Skadi, Frey a Freyja a Ódinův syn Vidar. Dále tam byl Loki a Freyovi služební Byggvi a Beyla. Síň byla plná ásů a álfů. Ægi měl dva sluhy,Fimafenga a Elda. K osvětlení sloužilo zlato místo ohně a pivo se podávalo samo od sebe. Síň byla místem svatého míru. Hosté neskrblili chválou Ægiho služebníků. Loki, kterému to bylo proti mysli, zabil Fimafenga. Tu zdvihli ásové štíty a obořili se hrubými slovi na Lokiho a vyhnali ho ven do lesa.Potom se posadili opět k hostině.

Loki se vrátil a venku potkal Eldiho. Loki ho oslovil:

„Řekni mi, Eldi,
než obrátíš krok,
bys v síň zas vešel:
o čem se baví
synové bohů
při pití piva?“

Eldi:
„O zbraních rokují,
o své odvaze k boji
blažení bohové.
Z ásů a álfů
nikdo uvnitř nemá
pro tebe přátelské slovo.“

Loki:
„Dovnitř vstoupit chci
do Ægiho síně
pohledět na pitku bohů.
Spor a sváry
nesu ásů synům,
v medovinu jim nesvár namíchám.“

Eldi:
„Víš, když do Ægiho
vstoupíš síně,
bys na pitku pohlédl bohů
a spílal sprostými
vládcům slovy,
že ti to stokrát splatí?“

Loki:
„Víš-li pak, Eldi,
že hádku-li vyvoláš
mezi tebou a mnou
a mnoho mluvit budeš,
můj ti dovede
jazyk dát jadrnou odpověď?“

Potom šel Loki dovnitř. Když pak ti, kteří tam seděli, spatřili, kdo vešel, všichni zmlkli.

Loki:
„Žízniv jsem došel
do této síně,
Lopt, z lopotné cesty,
ásy bych poprosil,
aby mi podali
doušek mocné medoviny.

Proč mlčíte,
proč stísněni jste,
bázliví bohové?
Určete mi k sezení
u stolu místo,
anebo mě vyžeňte ven!“

Bragi:
„Místo u stolu
ti sotva kdy určí
blažení bohové.
Neboť ásové věční
dobře vědí,
jaké hosty mohou k hostině pozvat.“

Loki:
„Vzpomínáš, Ódine,
že v počátku věků
jsme smísili svou krev?
Pivo jsi tehdy
odmítl pít,
oběma-li nám nenalijí.“

Ódin:
„Vstaň, Vidare,
a otce vlka
pozvi k pohoštění,
aby nás Loki
lživě nepomlouval
v skvělé Ægiho síni.“

Tu povstal Vidar a naplnil Lokimu pohár. Ale dříve než se Loki napil, pozdravil ásy:

„Zdar buď bohům,
zdar bohyním,
všem přesvatým ásům,
jen jednomu ne,
jenž uvnitř sedí
při poháru, Bragi.“

Bragi:
„Meč a koně ti dá
z majetku svého
a prsten ti pošle Bragi,
abys nesplácel
ásům nenávist,
vyhnul se vádě s nimi.“

Loki:
„Věčně bez prstenů
a bez koně bude
bůh básníků, Bragi:
z ásů a álfů,
již uvnitř zde jsou,
ty boje se nejvíc bojíš
a třeseš se před střelou.“

Bragi:
„Věz, kdybych venku byl,
kdybych byl nevešel
do skvělé Ægiho síně:
tvou hanebnou hlavu bych
v hněvu ti utrh,
za tvou tě pomluvu potrestal.“

Loki:
„Jen v sedě jsi odvážný,
po meči sotva kdy sáhneš,
Bragi, bojare v zápecí!
Zbraně se chop,
zlost máš-li na mne.
Rek rázně vždy jedná.“

Idun:
„Prosím tě, Bragi,
pamatuj na rod
a přijaté příbuzné.
Lokiho nehaň
lehkovážně
v Ægiho svaté síni.“

Loki:
„Mlč, Iduno,
myslím, že po mužích paseš
jak žádná žena.
Ramenem svým jsi přec
s rozkoší objala
bídného bratrovraha.“

Idun:
„Nehaním Lokiho
lehkovážně
v Ægiho svaté síni.
Bragiho mysl
opilou mírním,
nechci, byste se v zlosti bili.“

Gefjon:
„Proč si předhazujete,
přemoudří ásové,
potupná slova?
Je v Lokiho povaze
posmívat se bohům
a nenávidět nebešťany.“

Loki:
„Mlč, Gefjon,
prozradit mohu,
kdo tě sved sladkými sliby:
mládenec s líčkem
bílým jak mléko,
jejž lýtkem svým laskalas.“

Ódin:
„Pošetilýs, Loki,
kam poděls rozum,
že budíš bohyně zlost.
Vždyť o osudu světa
a o všech svárech
ví stejně jak já.“

Loki:
„Mlč, Ódine,
málokdy jsi doved
spravedlivě urovnat spory.
Často jsi dal,
komu jsi neměl dát,
zbabělci, veliké vítězství.“

Ódin:
„Věz, dal-li jsem někdy,
komu jsem neměl dát,
zbabělci, veliké vítězství:
po osm zim jsi ty
pod zemí byl
dojičkou krav a děvečkou,
děti tam rodils,
a to je ubohý úděl.“

Loki:
„Tys kouzla prováděl,
v kámen ryl runy,
jak vědmy jsi tloukl v tajemný nástroj,
jak kouzelník jsi
kráčel světem,
a to je ubohý úděl.“

Frigg:
„Mlčet byste o svých
osudech měli
před moudrými muži.
Co jste v dávných
dělali dobách,
nevyzrazujte nikomu.“

Loki:
„Mlč, Friggo,
Fjörgynova dcero,
která po užích vždy jen páslas.
Véa a Vilja jsi,
Vidriho ženo,
oba objala v náruč.“

Frigg:
„Věz, kdyby seděl
v Ægiho síni
můj světlý syn:
z domu ásů bys
sotva utekl,
pykal bys za své pomluvy.“

Loki:
„Přeješ si, Friggo,
bych pronesl ještě
slova horšího hoře?
To já jsem způsobil,
že nikdy svého syna
jet neuzříš do svých síní.“

Freyja:
„Zbláznil ses, Loki,
že zlovolně mluvíš
potupná stále slova?
Záhady osudu
Frigg dobře zná,
ač sama o nich nikdy nemluví.“

Loki:
„Mlč, Freyjo!
Mysl tvou znám.
Nejsi naprosto bez chyb.
Z ásů a álfů,
kteří uvnitř zde jsou,
každého jsi milencem měla.“

Freyja:
„Jazyk jak zmije máš
jedovatý;
prokletí ať ti přinese.
Zlost na tě bohové mají
a bohyně rovněž.
Nakonec sklidíš jen strast.“

Loki:
„Buď zticha, Freyjo,
jsi plná falše
a černých čar.
Když s tvým bratrem
tě bohové přistihli,
strachem prýs pustila ducha.“

Njörd:
„Málo znamená,
získá-li žena
milence k svému muži.
Však potupou je
poctivých bohů
ás, který pancharty porodil.“

Loki:
„Mlč jen, Njörde-
na východ tě poslali
rukojmím blažení bohové.
Hymiho nevěstám sloužils
za noční nádobu,
často ti čuraly do úst.“

Njörd:
útěchu jednu mám:
když jsem byl u obrů
rukojmím blažených bohů,
syn se mi narodil
prostý nenávisti,
bohatýr mezi bohy.

Loki:
„Přestaň, Njörde!
Pýchu svou mírni
a hleď na svou hanbu:
se svou sestrou jsi
zplodil syna
a to ti není nepodobné.“

Týr:
„Frey jistě je
nejlepším jezdcem
v obydlí ásů.
Panna proň nepláče
ni vdaná paní;
a každému pomůže s pout.“

Loki:
„Mlč už, Týre!
Ty sotva dovedeš
svárlivce srovnat.
Podívej se jen
na pravou svou ruku,
kterou ti ukousl ukrutný vlk.“

Týr:
„Bez ruky jsem já,
ty bez ryšavce.
Obojí ztrátu je oželet těžko.
Bolestí vyje
spoutaný vlk,
a číhá na osud ásů.“

Loki:
„Buď zticha už, Týre,
vždyť tvého syna jsem
zplodil s tvou ženou;
ni loket jsi nedostal
drahé látky,
ni peníz za tu potupu.“

Frey:
„Slyším vlka úpět
u ústí řeky,
kde čeká na osud ásů.
Též ty budeš podobně
v pouta spoután,
kováři klevet!“

Loki:
„Zlatem sis Gymiho
získal dceru
a ztratil svou zbraň.
Až synové Muspellu
se přes Myrkvid poženou,
nebudeš mít, nebohý, čím se bít.“

Byggvi:
„Věz, kdybych byl
vznešeného rodu
a svým zval Freyovo sídlo,
zcela bych rozdrtil
zlého pomlouvače
a údy mu ochromil.“

Loki:
„Jaký to mrňous
se to tu mele
a po všem chtivě chňapá?
Kol uší budež vždy
Freyovi bzučet,
nebo u žernovu žehrat.“

Byggvi:
„Byggvi se jmenuji
a bystrým sluji
mezi bohy i muži.
Pro hbitost mě chválí
Hroptovi synové,
když popíjejí pivo.“

Loki:
„Buď zticha už, Byggvi!
Bohům jsi nedoved
nikdy pořádně předložit pokrm.
Na podlaze v slámě
ses neslavně skryl,
když po meči sáhli muži.“

Heimdall:
„Opilý jsi, Loki,
o rozum přišels;
proč neznáš mužnou míru?
Přílišné pití
každého přemůže,
na jazyk naleje jed.“

Loki:
„Přestaň, Heimdalle,
na počátku věků
zlý osud ti určen byl;
s mokrými zády
na věky musíš
střežit síně bohů.“

Skadi:
„Směj se jen, Loki!
Však brzo ti schlípne
tvůj chrabrý chvost,
až k skále tě
přiváží střevy
tvého ledově chladného syna.“

Loki:
„Snad mě vskutku chtějí
střevy mého syna
posupní bohové spoutat.
První jsem však byl
i poslední,
když Tjaziho jsme trestali smrtí.“

Skadi:
„I když byls první
a zároveň poslední,
když jste Tjaziho trestali smrtí,
z mých svatyní
a svatých hájů
ti úklady údělem vzejdou.“

Loki:
„Líbeznější jsi byla
k Laufeyjinu synu,
když jsi mě lákala do svého lože;
všechno se vyzradí,
vyčítat-li si budem
široce kdejakou špatnost.“

Tu přistoupila Sif, a naplnivši křišťálový pohár medovinou, pravila:

„Přijmi zde, Loki,
zjíněný pohár
plný příjemné medoviny.
Jednu aspoň ušetř
dceru ásů
potupných pomluv.“

Loki uchopil roh a pil:

„Jediný bys byla
ze všech bohyň
zdráhavá k záletníkům,
kdybych jednoho neznal,
jejž myslím, že znám,
a s nímž jsi podvedla prostého Tóra:
ten jeden byl lstivý Loki.“

Beyla:
„Hory se chvějí,
Hlorridi, myslím,
vládce, se vrací z výprav.
Ten jistě hned zkrotí,
kdy zlými slovy
bohům i lidem laje.“

Loki:
„Mlč jen, Beylo,
Byggviho ženo,
tvůj jazyk je jak hadí jed.
Největší pohanou jsi
mezi potomky ásů,
ty špinavá škeble!“

Tu přišel Tór a pravil:

„Mlč už, klevetníku,
nebo mé kladivo ti
rázem rozdrtí lebku.
Hlavu ti srazím
horkou s ramen
a konec byde tvým hanebným kouskům.“

Loki:
„Jördin syn teď
do síně vešel.
Proč, Tóre, tolik hrozíš?
Odvahu ztratíš,
až s vlkem se utkáš,
jenž pozře boha bitev.“

Tór:
„Mlč, klevetníku,
nebo mé kladivo ti
rázem rozdrtí lebku.
Do výše tě vyhodím,
do východních krajů,
a nikdo tě už nespatří.“

Loki:
„O svých výpravách
na východ bys moh
před muži mlčet,
když jsi se potil
v palci rukavice
a sám sis už myslel, že nejsi Tór.“

Tór:
„Mlč, klevetníku,
nebo mé kladivo ti
rázem rozdrtí lebku.
S mlatem v pravé ruce
ti ránu zasadím,
v kousky ti rozdrtím každou kost.“

Loki:
„Doufám, že budu
ještě dlouho žít,
i když mlatem mi hrozíš.
Skrýmiho řemínky ti
byly příliš silné,
aby ses k jídlu do měchu dostal,
a tak jsi musel hlady hynout.“

Tór:
„Mlč, klevetníku,
nebo mé kladivo ti
rázem rozdrtí lebku.
V podsvětí tě vrah
Hrungniho pošle
za železné mříže mrtvých.“

Loki:
„Mluvil jsem k ásům,
mluvil k ásů synům
vše, co jsem na mysli měl.
Před tebou jediný však
odejdu ven,
protože vím o tvých vraždách.

Pivo jsi připravil,
příště však už
nebudeš, Ægi, na hostinu zvát.
Všechny tvé věci,
které v síni vlastníš,
ať oheň spálí
a záda ti sžehne!“

Když pronesl tato slova, skryl se Loki ve Fránangském vodopádu v podobě lososa. Tam ho chytili ásové. Byl pak spoután střevy svého syna Nara. Jeho druhý syn byl však proměněn ve vlka. Skadi vzala jedovatého hada a posadila ho Lokimunad tvář. Z hada kapal jed. Sigyn, Lokiho žena, seděla u něho a držela nad ním mísu, do níž chytala jed. Když byla mísa plná, vynášela ji, aby ji vylila. Zatím kapal jed na Lokiho. Tehdy sebou trhal tak mocně, že se chvěla celá země. Nyní tomu lidé říkají zemětřesení.

One thought on “Lokasenna – Lokiho pře

Comments are closed.