Na sněm se všichni
Ásové sešli,
bohyně všechny
běžely v radu.
Vědět chtěli
vládcové mocní,
proč Baldrovi se zdály
bolestné sny.
Tu vstal Ódin,
otec rodů,
Sleipna ihned
osedlal sedlem,
a na cestu se vydal
do Niflhelu.
Tu psisko spatřil
z podsvětí běžet.
Pes měl prsa
pokryta krví,
na otce kouzel
otvíral tlamu.
Dále jel Ódin
Vyjel Ódin
před východní bránu,
kde, dobře věděl,
byl věštkyně hrob.
Jal se pak pěti
kouzelné zpěvy,
až mrtvá povstala
a promluvila:
“Kdo je ten muž,
neznámý mně,
který mne nutí
k námaze cesty?
Vítr mě ožehl,
ošlehal déšť,
mrtvá pod ranní
jsem ležela rosou.”
Ódin:
“Vegtam se jmenuji,
jsem Valtamův syn,
z podsvětí chci zvěsti
za zvěsti ze světa:
pro koho chystají
s prsteny lavice,
pro koho je podlaha
poseta zlatem?”
Vědma:
“Pro Baldra tu stojí
sladké medoviny
poháry plné,
přikryté štítem.
Strast hroznou tuší
synové Ásů.
Nerada jsem mluvila -
nyní už mlčím.”
Ódin:
“Nemlč, věštkyně,
ptát se nepřestanu,
dokud mi plnou
nepovíš pravdu,
kdo Baldrovi
bude vrahem,
o život oloupí
Ódinova syna?”
Vědma:
“Höd přinese
pověstnou haluz.
On právě bude
Baldrovi vrahem,
o život oloupí
Ódinova syna.
Nerada jsem mluvila -
nyní už mlčím.”
Ódin:
“Nemlč věštkyně!
Ptát se nepřestanu,
dokud mi plnou
nepovíš pravdu:
zda Baldrův vrah
v boji padne,
kdo Hödův zločin
hranicí pomstí?”
Vědma:
“Rind Vála povije
v západní síni;
ten Baldrova
ubije vraha,
Ódinův syn,
sotva noc starý.
Mýt ruce si nebude,
ni hlavu česat,
dokud na hranici neskončí
nepřítel Baldrův.
Nerada jsem mluvila -
nyní už mlčím.”
Ódin:
“Nemlč, věštkyně!
Ptát se nepřestanu,
dokud mi plnou
nepovíš pravdu:
které to ženy
tak mrtvého želí,
že s krku vrhají
krajkoví k nebi?”
Vědma:
“Nejsi Vegtam,
jak jsem věřila,
a Ódin sám jsi,
otec rodů.”
Ódin:
“Nejsi vědma,
věštkyně nejsi,
a spíše tří jsi
tursů matka.”
Vědma:
“Jeď domů, Ódine,
a těš se z úspěchu!
Mě nenavštíví
teď nikdo z mužů,
leč až z pout lstivý
unikne Loki
a strašné moci
strhnou svět v zkázu.”
