Rígsþula - Píseň o Rígovi

Za dávných časů
dalekou cestou
se ubíral šedivý,
bojovný Ás,
silný a rozumný,
rozvážný Ríg.

Přišel k domu
s dveřmi dokořán,
vstoupil dovnitř,
oheň spatřil:
dva staří manželé
u krbu seděli
v kroji po otcích,
Ái a Edda.

Ríg jim dal rád
dobrou radu,
doprostřed si sedl
dlouhé síně,
z každé strany měl
jednoho z manželů.

Chléb překynutý
přinesla Edda,
tuhý a těžký
s tvrdými zrny.
Na plochý stůl
mísu položila
s hustou jíchou
hostu k jídlu.

Ríg jim dal rád
dobrou radu.
Od stolu vstal pak
a znaven šel spát,
doprostřed si lehl
tvrdého lože,
z každé strany měl
jednoho z manželů.

Tak tam strávil
tři noci s nimi,
potom šel odtud
prostřed cesty.
Uběhlo devět
měsíců dlouhých.

Povila Edda
pacholíka,
z pramene vodou
polila chlapce
temné tváře.
Trael dostal jméno.

Pěkně rostl,
prospíval dobře,
až na rukou mu
ztvrdla kůže,
prsty ztloustly,
naběhly paty,
hřbet zhrbatěl,
zhubly tváře.

V mládí už začal
užívat síly,
houžví vázal
haluze v otep,
dříví nosil
celý den domů.

Od krav přišla
křivonohá,
s lýtky spálenými,
ožehlá sluncem,
s ohrnutým nosem
otrokyně.

Doprostřed světnice
usedla dívka,
vedle ní seděl
syn hospodářův:
šeptali spolu,
stlali si postel
otrok každý den
s otrokyní.

Plahočili se,
plodili děti;
jich jména jsou, myslím:
Hreim a Mjósni,
Lút a Vefsi,
Leggjaldi, Fúlni,
Drumb, Digraldi,
Drött a Hösvi,
Klur a Kleggi.
Kopali borky,
hnojili pole,
stavěli ploty,
pásli kozy,
poklízeli svině.

Jich dcery byly:
Drumba a Kumba,
Ökkvinkálfa
a Arinnefja,
Ysja a Ambótt,
Eikintjasna,
Tötrughypja
a Trönubeina.
Od nich pochází
otroků rod.

Ríg se pak dal
rovnou cestou,
až přišel k zavřené
závorou síni.
Uprostřed podlahy
uvnitř plál oheň,
muž s ženou tam
mlčky pracovali.

Muž sekyrou tesal
vratidlo k stavu,
vous měl přistřižen,
vlas sčesán k čelu,
košili těsnou;
v koutě měli truhlu.

Žena předla,
točila přeslicí,
rozpřáhla rámě,
měřila přízi,
se stuhou na hlavě,
v halence hrudí,
s šátkem kol krku,
kasanou sukní.
Afi a Amma
obývali dům.

Ríg jim dal rád
dobrou radu
…………
…………

…………

…………
…………
od stolu vstal
a znaven šel spát.
Doprostřed si lehl
měkkého lože,
z každé strany měl
jednoho z manželů.

Tak tam strávil
tři noci s nimi.
Potom šel odtud
prostřed cesty.
Uplynulo devět
měsíců dlouhých.

Povila Amma
plavého chlapce,
bystré měl oči
jako ostříž;
vodou ho skropila,
nazvala sedlákem.
Plné tělíčko pak
plenkou ovinula.

Pěkně rostl,
prospíval dobře,
býky krotil,
hotovil pluhy,
domy stavěl
a stodoly s došky,
robil vozy
a oral rádlem.

Domů přivedli
vládkyni klíčů
v suknici z koziny
sedlákovi
a snachou ji nazvali
v selském čepci.
Žili spolu
spokojeni,
postel si stlali,
pole vzdělávali,
přátele prsteny
podíleli.

Pěkně si žili,
plodili syny,
Dreng byl jeden
a druhý Hal,
další pak Breid,
Bóndi a Smid,
Tegn, Bundinskeggi,
Búi a Boddi,
Brattskegg a Segg.

Dcery pak měly
tato jména:
Snót, Brúd, Svanni,
Svarri, Sprakki,
Fljód, Sprund a Víf,
Feima, Ristill.
Odtud se rozmohly
selské rody.

Kráčel pak Ríg
po rovných cestách,
až dosáh síně
s dveřmi přivřenými,
kruh železný visel
na veřejích.

Podlaha byla
postlána slámou,
u stolu mladí
seděli manželé,
Otec a Matka
si hleděli v oči.

Laskavý hospodář
si napínal luk,
do toulce ukládal
ostré šípy.
Mladá žena
s pletí jak mléko,
zdobená šperky,
si hladila šat.

Na hlavě čepec,
na hrudi zlato,
v dlouhé sukni,
světlé říze,
s okem zářivým,
oslnivou lící,
a šíjí čistší
než čerstvý sníh.

Ríg jim dal rád
dobrou radu,
sedl si uprostřed
dlouhé síně
mezi mladou ženu
a statného muže.

Matka mu prostřela
prázdný stůl
lněnou přikrývkou
z vzorované látky,
přinesla chleba
z pšeničné mouky
a pobídla hosta,
by pojedl darů.

Postavila na stůl
stříbrné mísy
plné slaniny,
pečených ptáků,
a zdobené poháry
s perlivým vínem.
Pili a mluvili.
Uplynul den.

Ríg jim dal rád
dobrou radu.
Potom povstal,
přichystal postel
a lehl si doprostřed
na hebké lůžko
mezi muže
a mladou ženu.
Tak tam strávil
tři noci s nimi.
Potom šel odtud
prostřed cesty.
Uplynulo devět
měsíců dlouhých.

Po devíti měsících
povila matka
hezkého hocha.
V hedvábné jej
plenky ovinula,
pokropila vodou.
Jasné dítě
nazvali jarlem.
Plavé měl vlasy,
plné tváře,
jak ještěrka
jiskrné oči.

Vyrůstal jarl
v jasné síni,
oštěpem vrhal,
ohýbal luk,
ostřil šípy
cvičil psy v štvaní,
na koni jezdil,
kryl se štítem,
mával mečem,
útoky mařil,
závodil v plavání,
zápasil v boji.

Z lesa přišel
Ríg lehkým krokem,
Ríg lehkým krokem
s tajemstvým run.
Své jméno dal chlapci,
synem ho nazval,
uvázal ho
v dědičné jmění,
v dědičné jmění,
majetek rodu.

Odtud se odebral
temným lesem
přes zjíněné skály,
až k síni přijel.
Uchopil štít,
napřáhl oštěp,
koni dal ostruhy,
ohnal se mečem,
zdvihl prudký boj,
pobil nepřátele
a přisvojil si
početné kraje.

Sám osmnáct
spravoval dvorců,
štědrý byl ke všem,
rozdával šperky,
meče a prsteny,
plavné koně,
nešetřil sponami
ni zlatými náramky.

Poslové jeli
po vlhkých cestách,
až k síni přijeli,
v níž sídlil Hersi,
šťastný s dcerou
štíhlých prstů,
jemné pleti,
Ernou jménem.

Požádali o ni,
odvezli s sebou,
oženili jasného
jarla s Ernou.
Žili spolu,
neznali žalu,
množili rod.
Míjely roky.

První Syn přišel,
potom Chlapec,
Dítě, Klouče,
Mladík, Dědic,
Potomek, Příbuzný

Prospívali
jarlovi potomci,
krotili koně,
vrhali kopí,
robili šípy,
zdobili štíty.

Mladý Král však
měl znalost run,
run života
a run věku,
doved též chránit
oddané muže,
otupit ostří,
utišit moře.

Znal hlasy ptáků,
znal plameny mírnit,
krotit vlny,
starosti uklidnit;
moc a sílu měl
osmi mužů.

O runy se sděloval
s jarlem Rígem,
vyznal se ve lsti
víc než jarl;
pilně se snažil,
až sám dosáh práva
zvát se Rígem,
znalcem run.

Mladý Král projížděl
mlázím a hvozdy,
ostrými šípy
tišil ptáky
………..

Tu vrána zvolala
z vysoké větve:
“Proč, mladý Králi,
ptáky tišíš?
Spíše bys měl
v sedle sedět
s pádným mečem
porážet vojsko.

Dan a Danp mají
drahé síně,
vzněšenější úděl,
než máte vy.
Ti dobře loď
dovedou řídit,
rozdávat ostrou
čepelí rány
………..
………..