Starší Edda je kolekcí staroseverských básní, které se dochovaly zejména v islandském středověkém rukopisu Codex Regius. Společně s Mladší Eddou Snorriho Sturlusona jde o nejdůležitější dochovaný zdroj severské mytologie a germánských hrdinských bájí.
Codex Regius byl sepsán ve 13. století, ale první zmínky o něm pochází až z roku 1643, kdy jej získal skálholtský biskup Brynjólfur Sveinsson. Tehdejší učenci předpokládali, že Snorri převzal pohanské básně do své Eddy právě odtud. Brynjólfur připsal autorství rukopisu islandskému duchovnímu Saemundu Moudrému, který žil ve 12. století. Ačkoli byla tato domněnka později vyvrácena, stále se občas používá název Saemundova Edda.
Biskup Brynjólfr rukopis daroval dánskému králi, odtud název Codex Regius. V královské knihovně v Kodani zůstal uložen až do roku 1971, kdy byl vrácen zpět na Island.
Vědmina píseň (ssev. Vǫluspá) je první básní Starší Eddy a její původ se předpokládá v 10. století. Dochovala se v Knize královské (islandský Codex Regius datovaný ke konci 70. let 13. století), Knize Haukově (islandský rukopis napsaný Haukem Erlendssonem a datovaný na první desetiletí 14. století) a část je citována i ve Snorriho Eddě. Skládá se cca z 60 slok psaných aliteračním veršem zvaným fornyrðislag. Počet a pořadí slok se v různých edicích lehce mění.
V básni Ódin v touze po vědomostech povolá jistou vědmu (ssev. volva) a ta mu vypráví o stvoření světa, počátku času, původu a jménech trpaslíků, o prvních lidech, o stromě světa Yggdrasilu a o první válce mezi Ásy a Vany. Po té, na důkaz svých vědomostí, vyzrazuje některá Ódinova tajemství a detaily jeho cesty za vědomostmi. Následně pokračuje s proroctvím budoucnosti. Předvídá Lokim zosnovanou vraždu Baldra, která předchází konečné bitvě mezi bohy a obry a zániku světa.
Výroky Vysokého (ssev. Hávamál) obsahují 164 slok psaných vesměs aliteračním veršem zvaným ljóðaháttr, v nichž Ódin líčí aforismy, lidovou moudrost, rady a kouzla. V Codexu Regiu jsou prezentovány jako samostatná báseň, ale původně se skládá z alespoň pěti samostatných fragmentů, které se dochovaly odděleně a předpokládá se, že většina byla složena v Norsku v 9. a 10. století.
První částí je Gestaþáttr (sloky 1-80), která ve rčeních a příslovích popisuje pravidla společenského chování. Druhá část začíná varováním před neloajalitou žen (sloky 81-95), po kterém následuje milostný příběh o Ódinovi a dceři Billinga (sloky 96-102) a příběh o tom, jak Ódin získal medovinu od Gunnlöð (sloky 103-110). Loddfáfnismál (sloky 111-138) podobně jako Gestaþáttr obsahuje poučné verše, ale ty jsou adresované posluchači jménem Loddfáfni. Rúnatal (sloky 139-146) jsou popisem Ódinova objevení run a konečně Ljóðatal (sloky 146-164) je výčtem kouzel.
Vaftrúdniho píseň (ssev. Vafþrúðnismál) je třetí básní Básnické Eddy. Jde o veršovanou konverzaci, v níž se Ódin vypravuje k obru Vaftrúdnimu (ssev. Snovač hádanek), který je známý svými vědomostmi, a žádá Frigg o rady na cestu. Následně dorazí do obrovy síně a v přestrojení a pod pseudonymem Gangrád vyzve obra ke vzájemnému poměření znalostí. Z obsahu odpovědí se dozvídáme detaily o mytologickém stvoření světa.
Grímniho rčení (ssev. Grímnismál) vypravuje Ódin vystupující jako Grímni (Ten s kápí). Báseň je psána převážně v aliteračním verši ljóðaháttu. Ódin v přestrojení přijde na dvůr krále Geirröda, který jej ale nechá spoustat a posadit mezi dva ohně. Po osmi dnech k němu přichází Geirrödův syn Agnar a dá mu napít. Ódin mu za to vypráví o uspořádání světa. Nakonec odhodí přestrojení a předpoví Geirrödovi tragický osud, který se krátce na to naplní.
Frey z Ódinova trůnu Hlídskjálfu spatří Gerd, dceru obra Gyma a okamžitě se do ní zamiluje. Vysílá za ní přítele Skírniho s kouzelnými dary, aby mu domluvil její přízeň. Gerd dary odmítá, až Skírni pronese obsáhlou kletbu, která ji nakonec obměkčí a Freyovu nabídku přijme.
Příběh bývá interpretován jako alegorie, v níž Frey jako bůh zemědělství posílá “zářícího” (doslovný význam jména Skírni, které může evokovat slunce), aby připravil rozmrzající zemi symbolizovanou Gerd (jejíž jméno by mohlo být příbuzné výrazu pro farmu) pro první osetí na konci zimy.
Píseň o Hárbardovi (ssev. Hárbarðsljóð) je takzvaným flytingem neboli veršovaným soupeřením sestávajícím z výměny urážek. Většina básně je psána v metru zvaném málaháttr, který je typický pro konverzační styl.
Ódin v převleku za převozníka Hárbarda (Šedovous) odmítá převézt Thóra na druhý břeh. Oba si vyměňují vášnivá slova, která zřetelně ukazují kontrast mezi skutky, postoji a pověstí obou bohů. Ve sloce 24 Hárbard víceméně odhalí svou totožnost, čehož si Thór zřejmě všimne, nicméně ani dále jej nenazývá pravým jménem.
V básni Ásové pověří obra Ægiho uspořádáním hostiny. Ten souhlasí pod podmínkou, že mu seženou dostatečně velký kotel na vaření piva. Týr se vydá společně s Thórem pro kotel ke svému otci obru Hymimu. Hymi chce Thóra vyzkoušet a druhý den jej vezme na lov ryb. Thór na býčí hlavu chytí hada Midgardsorma a už se mu chystá rozdrtit hadovu hlavu svým kladivem, ale Hymi se vyleká, přeřízne vlasec a had zmizí v hlubinách.
Hymi Thóra dále zkouší a chce, aby rozbil Hymiho pohár, který je tak pevný, že jej nikdo rozbít nedokáže. Hymiho žena Thórovi poradí, aby to zkusil o obrovu hlavu, což se opravdu podaří. Po těchto testech síly Hymi kotel vydá, ale ten je tak těžký, že s ním ani Týr nepohne a Thór jej musí odnést sám na zádech. Hymi s dalšími obry Thóra pronásledují a ten je nakonec pobije svým kladivem.
Popisuje jak Loki uráží Ásy a vynáší na ně všelijaké klepy.
Vypravuje příběh o obru Thrymovi, který ukradne Thórovo kladivo a požaduje výměnou za něj bohyni Freyju. Ásové ale Thóra obléknou do svatebních šatů a vyšlou jej společně s Lokim do Jötunheimu.
Líčí konverzaci mezi Thórem a trpaslíkem Alvíssem, který žádá o ruku Thórovy dcery. Ten se zdráhá a slíbí jen pod podmínkou, že trpaslík zodpoví všechny jeho otázky.
Popisuje mýtus o Baldrově smrti. Ódin cestuje do Helheimu, říše mrtvých, aby oživil vědmu a zeptal se jí na znepokojivé Baldrovy sny.
Vypráví o cestě boha Heimdalla v přestrojení za Ríga do Midgardu a jeho ustanovení společenských vrstev.
Bohyně Freyja se setkává s věštkyní Hyndlou a společně cestují do Valhally zjistit původ Óttarra, aby mohl vznést nárok na dědictví svého rodu.
Je složená ze dvou básní. Gróina kouzelná píseň vypráví o mladém Svipdagovi, který pomocí nekromancie mluví se svou mrtvou matkou Gróou. Píseň o Fjölsvinnovi vypráví o Svipdagově cestě za obrem Fjolsvinnem (převlečeným Ódinem), aby našel svou milou Menglöð.
Völundarkviða - Píseň o Völundovi líčí příběh o kováři Völundovi, kterého opustila žena - valkýra a který je později uvězněn králem Nídudrem a je přinucen pro něj vyrábět šperky.
Texty básní jsou převzaty z překladu Eddy Ladislava Hegera z roku 1962.
