Starší Edda je kolekcí staroseverských básní, které se dochovaly zejména v islandském středověkém rukopisu Codex Regius. Společně s Mladší Eddou Snorriho Sturlusona jde o nejdůležitější dochovaný zdroj severské mytologie a germánských hrdinských bájí.
Codex Regius byl sepsán ve 13. století, ale první zmínky o něm pochází až z roku 1643, kdy jej získal skálholtský biskup Brynjólfur Sveinsson. Tehdejší učenci předpokládali, že Snorri převzal pohanské básně do své Eddy právě odtud. Brynjólfur připsal autorství rukopisu islandskému duchovnímu Saemundu Moudrému, který žil ve 12. století. Ačkoli byla tato domněnka později vyvrácena, stále se občas používá název Saemundova Edda.
Biskup Brynjólfr rukopis daroval dánskému králi, odtud název Codex Regius. V královské knihovně v Kodani zůstal uložen až do roku 1971, kdy byl vrácen zpět na Island.
Vědmina píseň (ssev. Vǫluspá) je první básní Starší Eddy a její původ se předpokládá v 10. století. Dochovala se v Knize královské (islandský Codex Regius datovaný ke konci 70. let 13. století), Knize Haukově (islandský rukopis napsaný Haukem Erlendssonem a datovaný na první desetiletí 14. století) a část je citována i ve Snorriho Eddě. Skládá se cca z 60 slok psaných aliteračním veršem zvaným fornyrðislag. Počet a pořadí slok se v různých edicích lehce mění.
V básni Ódin v touze po vědomostech povolá jistou vědmu (ssev. volva) a ta mu vypráví o stvoření světa, počátku času, původu a jménech trpaslíků, o prvních lidech, o stromě světa Yggdrasilu a o první válce mezi Ásy a Vany. Po té, na důkaz svých vědomostí, vyzrazuje některá Ódinova tajemství a detaily jeho cesty za vědomostmi. Následně pokračuje s proroctvím budoucnosti. Předvídá Lokim zosnovanou vraždu Baldra, která předchází konečné bitvě mezi bohy a obry a zániku světa.
Výroky Vysokého (ssev. Hávamál) obsahují 164 slok psaných vesměs aliteračním veršem zvaným ljóðaháttr, v nichž Ódin líčí aforismy, lidovou moudrost, rady a kouzla. V Codexu Regiu jsou prezentovány jako samostatná báseň, ale původně se skládá z alespoň pěti samostatných fragmentů, které se dochovaly odděleně a předpokládá se, že většina byla složena v Norsku v 9. a 10. století.
První částí je Gestaþáttr (sloky 1-80), která ve rčeních a příslovích popisuje pravidla společenského chování. Druhá část začíná varováním před neloajalitou žen (sloky 81-95), po kterém následuje milostný příběh o Ódinovi a dceři Billinga (sloky 96-102) a příběh o tom, jak Ódin získal medovinu od Gunnlöð (sloky 103-110). Loddfáfnismál (sloky 111-138) podobně jako Gestaþáttr obsahuje poučné verše, ale ty jsou adresované posluchači jménem Loddfáfni. Rúnatal (sloky 139-146) jsou popisem Ódinova objevení run a konečně Ljóðatal (sloky 146-164) je výčtem kouzel.
Vaftrúdniho píseň (ssev. Vafþrúðnismál) je třetí básní Básnické Eddy. Jde o veršovanou konverzaci, v níž se Ódin vypravuje k obru Vaftrúdnimu (ssev. Snovač hádanek), který je známý svými vědomostmi, a žádá Frigg o rady na cestu. Následně dorazí do obrovy síně a v přestrojení a pod pseudonymem Gangrád vyzve obra ke vzájemnému poměření znalostí. Z obsahu odpovědí se dozvídáme detaily o mytologickém stvoření světa.
Grímniho rčení (ssev. Grímnismál) vypravuje Ódin vystupující jako Grímni (Ten s kápí). Báseň je psána převážně v aliteračním verši ljóðaháttu. Ódin v přestrojení přijde na dvůr krále Geirröda, který jej ale nechá spoustat a posadit mezi dva ohně. Po osmi dnech k němu přichází Geirrödův syn Agnar a dá mu napít. Ódin mu za to vypráví o uspořádání světa. Nakonec odhodí přestrojení a předpoví Geirrödovi tragický osud, který se krátce na to naplní.
Frey z Ódinova trůnu Hlídskjálfu spatří Gerd, dceru obra Gyma a okamžitě se do ní zamiluje. Vysílá za ní přítele Skírniho s kouzelnými dary, aby mu domluvil její přízeň. Gerd dary odmítá, až Skírni pronese obsáhlou kletbu, která ji nakonec obměkčí a Freyovu nabídku přijme.
Příběh bývá interpretován jako alegorie, v níž Frey jako bůh zemědělství posílá “zářícího” (doslovný význam jména Skírni, které může evokovat slunce), aby připravil rozmrzající zemi symbolizovanou Gerd (jejíž jméno by mohlo být příbuzné výrazu pro farmu) pro první osetí na konci zimy.
Píseň o Hárbardovi (ssev. Hárbarðsljóð) je takzvaným flytingem neboli veršovaným soupeřením sestávajícím z výměny urážek. Většina básně je psána v metru zvaném málaháttr, který je typický pro konverzační styl.
Ódin v převleku za převozníka Hárbarda (Šedovous) odmítá převézt Thóra na druhý břeh. Oba si vyměňují vášnivá slova, která zřetelně ukazují kontrast mezi skutky, postoji a pověstí obou bohů. Ve sloce 24 Hárbard víceméně odhalí svou totožnost, čehož si Thór zřejmě všimne, nicméně ani dále jej nenazývá pravým jménem.
V básni Ásové pověří obra Ægiho uspořádáním hostiny. Ten souhlasí pod podmínkou, že mu seženou dostatečně velký kotel na vaření piva. Týr se vydá společně s Thórem pro kotel ke svému otci obru Hymimu. Hymi chce Thóra vyzkoušet a druhý den jej vezme na lov ryb. Thór na býčí hlavu chytí hada Midgardsorma a už se mu chystá rozdrtit hadovu hlavu svým kladivem, ale Hymi se vyleká, přeřízne vlasec a had zmizí v hlubinách.
Hymi Thóra dále zkouší a chce, aby rozbil Hymiho pohár, který je tak pevný, že jej nikdo rozbít nedokáže. Hymiho žena Thórovi poradí, aby to zkusil o obrovu hlavu, což se opravdu podaří. Po těchto testech síly Hymi kotel vydá, ale ten je tak těžký, že s ním ani Týr nepohne a Thór jej musí odnést sám na zádech. Hymi s dalšími obry Thóra pronásledují a ten je nakonec pobije svým kladivem.
Lokasenna (Lokiho pře) je dramatická báseň psaná převážně v metru ljóðaháttr, která líčí konflikt mezi Lokim a ostatními bohy na hostině u obra Ægiho. Loki, který nebyl pozván, se objeví na hostině a začne systematicky urážet a pomlouvat všechny přítomné bohy a bohyně. Vynáší na světlo jejich skrytá tajemství, slabosti a poklesky - od Thórovy zbabělosti přes Freyjiny milostné aféry až po Ódinovy pochybné praktiky. Báseň odhaluje temnou stránku severské mytologie a ukazuje, jak Loki jako trickster narušuje harmonii mezi bohy. Končí tím, že Thór hrozí Lokimu svým kladivem a ten je nakonec z hostiny vyhnán.
Þrymskviða (Píseň o Trymovi) je jednou z nejznámějších a nejhumornějších básní Starší Eddy, psaná v metru fornyrðislag. Vypravuje komický příběh o tom, jak obr Thrym ukradne Thórovo kladivo Mjölnir a požaduje výměnou za něj bohyni Freyju za manželku. Když Freyja odmítne, Ásové vymyslí lest - Thóra obléknou do svatebních šatů a vyšlou jej společně s Lokim (převlečeným za služebnou) do Jötunheimu jako “nevěstu”. Báseň obsahuje humorné scény, kdy Thór při hostině sní celého býka a vypije tři sudy medoviny, což Thrym nepovažuje za úplně obvyklé chování. Nakonec Thór dostane své kladivo zpět a pobije všechny obry. Báseň je často interpretována jako satira na tradiční genderové role a zároveň oslavuje Thórovu sílu a odvahu.
Alvíssmál (Píseň o Alvísovi) je báseň psaná v metru ljóðaháttr, která líčí konverzaci mezi Thórem a trpaslíkem Alvíssem (Vševědoucí). Alvíss žádá o ruku Thórovy dcery, ale Thór se zdráhá a slíbí souhlas jen pod podmínkou, že trpaslík zodpoví všechny jeho otázky o různých světech a jejich obyvatelích. Báseň má formu kvízu, kde Thór klade otázky o tom, jak se nazývají různé věci (slunce, měsíc, obloha, země, vítr, oheň, moře, les, pšenice, pivo) v různých světech - u lidí, bohů, obrů, trpaslíků, álfů a v Helheimu. Alvíss odpovídá správně na všechny otázky, ale když se rozední, sluneční paprsky ho promění v kámen, protože trpaslíci nesnesou denní světlo. Báseň je cenným zdrojem informací o severské kosmologii a různých pojmenováních v mytologii.
Baldrsdraumar (Baldrovy sny) je báseň psaná v metru fornyrðislag, která popisuje mýtus o Baldrově smrti a předznamenání Ragnaröku. Ódin, znepokojený Baldrovými zlými sny, se vydává na nebezpečnou cestu do Helheimu, říše mrtvých, aby oživil mrtvou vědmu a zeptal se jí na význam těchto snů. Báseň líčí Ódinovu cestu na koni Sleipnim přes devět světů až k bráně Helheimu, kde oživuje vědmu pomocí run a kouzel. Vědma mu předpovídá Baldrovu smrt a popisuje, jak bude zabit svým bratrem Hödem pomocí šípu z jmelí. Předpovídá také, že Baldr zůstane v Helheimu až do Ragnaröku, kdy se vrátí na svět. Báseň je klíčová pro pochopení severské eschatologie a role Baldra jako boha světla a nevinnosti.
Rígsþula (Píseň o Rígovi) je báseň psaná v metru fornyrðislag, která vypráví o cestě boha Heimdalla v přestrojení za Ríga (Král) do Midgardu a jeho ustanovení společenských vrstev. Heimdall se vydává na cestu po lidském světě a navštěvuje tři různé domácnosti - chudou rodinu (Ai a Edda), střední vrstvu (Afí a Amma) a bohatou rodinu (Faðir a Moðir). S každou z žen zplodí syna, čímž vytvoří tři společenské třídy: otroky (þræll), svobodné rolníky (karl) a šlechtice (jarl). Báseň popisuje charakteristiky a povinnosti každé třídy - otroci pracují na poli, rolníci obdělávají půdu a chovají dobytek, zatímco šlechtici se věnují lovu, válčení a učení se runám. Báseň je cenným zdrojem informací o vikingské společenské struktuře a hodnotách.
Hyndluljóð (Píseň o Hyndle) je báseň psaná v metru fornyrðislag, která líčí setkání bohyně Freyji s věštkyní Hyndlou (Svině). Freyja se vydává na cestu do Valhally, aby zjistila původ svého chráněnce Óttarra, který potřebuje dokázat svůj urozený původ pro soudní spor o dědictví. Hyndla se zpočátku zdráhá pomoci, ale nakonec souhlasí a vypráví rozsáhlý rodokmen Óttarových předků, sahající až k samotným bohům. Báseň obsahuje bohaté genealogické informace o různých severských rodech a jejich spojení s mytologickými postavami. Hyndla také předpovídá Óttarovu budoucnost a varuje před nebezpečím. Báseň je cenným zdrojem informací o severské genealogii a společenských vztazích.
Svipdagsmál (Píseň o Svipdagovi) je složená ze dvou básní psaných v metru ljóðaháttr. Grógaldr (Gróina kouzelná píseň) vypráví o mladém Svipdagovi, který pomocí nekromancie a runových kouzel mluví se svou mrtvou matkou Gróou. Ta mu dává devět kouzel a rad jak přežít nebezpečnou cestu za svou milou Menglöð. Fjölsvinnsmál (Píseň o Fjölsvinnovi) líčí Svipdagovu cestu k hradu, který stráží obr Fjölsvinn (převlečený Ódin). Svipdag musí odpovědět na řadu hádanek a otázek o mytologických předmětech a bytostech, než může vstoupit do hradu a setkat se se svou milou. Báseň obsahuje bohaté mytologické informace o kouzelných předmětech, bytostech a místech. Celý cyklus je často interpretován jako iniciální příběh o dospívání a hledání lásky.
Völundarkviða (Píseň o Völundovi) je báseň psaná v metru fornyrðislag a líčí tragický příběh o legendárním kováři Völundovi (známém také jako Wayland). Báseň začíná tím jak tři valkýry - Hlaðguðr svanhvít, Hervör alvitr a Ölrún - přistanou u jezera a setkají se se třemi bratry: Slagfiðem, Egilem a Völundem. Každá si vezme jednoho za manžela, ale po devíti letech valkýry odlétají. Zatímco Slagfiðr a Egil se vydávají hledat své ženy, Völund zůstává doma a vyrábí šperky. Král Níðuðr se dozví o Völundově umění, zajme ho, podřeže mu šlachy na nohou a uvězní na ostrově, kde ho nutí vyrábět šperky. Völund se pomstí tím, že zabije Níðuðovy syny a z jejich lebek vyrobí poháry, z jejich očí drahokamy a z jejich zubů náhrdelníky, které daruje královně. Nakonec se mu podaří uprchnout pomocí kouzelného pláště a pomstí se královské rodině. Báseň je cenným zdrojem informací o vikingském kovářském umění a představách o pomstě.
Helgiho písně tvoří cyklus tří básní psaných v metru fornyrðislag, které vypráví o hrdinských činech různých postav jménem Helgi (Svatý). Tyto básně kombinují hrdinské prvky s mytologickými motivy a často obsahují dialogy mezi hrdiny a valkýrami.
Helgakviða Hundingsbana I - První píseň o Helgim - Vypráví o Helgim Hjörvarðssonovi, který se narodí jako výraz pomsty za smrt svého otce. Báseň líčí jeho dětství, setkání s valkýrou Svávou, jejich lásku a Helgiho hrdinské činy v boji proti králi Hundingovi. Obsahuje také dialogy mezi Helgim a jeho nevlastním bratrem Sinfjötlim, při nichž si vyměňují urážky před bitvou.
Helgakviða Hjörvarðssonar - Píseň o Helgim, synu Hjörvardovu - Tato báseň vypráví o jiném Helgim, synu krále Hjörvarða, který se zamiluje do valkýry Sigrún. Báseň líčí Helgiho cestu za láskou, jeho boje s obry a konečné setkání se Sigrún, která mu slíbí lásku pokud zabije jejího bývalého snoubence Höðbrodda.
Helgakviða Hundingsbana II - Druhá Helgiho píseň - Pokračuje příběh Helgiho Hjörvarðssona a líčí jeho další hrdinské činy, včetně boje proti králi Hundingovi a jeho synům. Báseň obsahuje také příběh o Helgiho smrti a Sigrúnině žalu, stejně jako jejich setkání v podsvětí kde se Sigrún dozvídá o Helgiho reinkarnaci.
Jörmunrekkovy písně tvoří závěrečnou část hrdinských zpěvů a vypráví o tragickém konci rodu Niebelungů. Tyto básně se zaměřují na pomstu Gudrún a jejích synů za smrt jejich příbuzných.
Guðrúnarhvöt - Gudrúnin nářek - Báseň psaná v metru fornyrðislag líčí Gudrúnin žal a její výzvu synům Hamdimu a Sörlimu, aby se pomstili za smrt jejich nevlastního bratra Svanhilda, kterého nechal král Jörmunrekkr (Ermanarich) ušlapat koňmi. Gudrún vypráví o svém tragickém osudu - o smrti Sigurda, o nuceném sňatku s Atlim, o zabití svých synů a o smrti Svanhilda. Báseň obsahuje emotivní popis Gudrúnina utrpení a její touhy po pomstě.
Hamðismál - Píseň o Hamdim - Báseň psaná v metru fornyrðislag vypráví o poslední pomstě Gudrún a jejích synů. Hamdi a Sörli se vydávají do Jörmunrekkova království, aby se pomstili za smrt Svanhilda. Báseň líčí jejich cestu, setkání s Jörmunrekkem a konečnou bitvu, ve které oba bratři zahynou. Obsahuje také dialogy mezi bratry a jejich matkou, stejně jako popis jejich hrdinské smrti. Báseň uzavírá celý cyklus o Niebelunzích a symbolizuje konec hrdinské éry.
Texty básní jsou převzaty z překladu Eddy Ladislava Hegera z roku 1962.
